Jmenuju se Radim Kolibík.
Na Dakar 2026 jsem nepřijel závodit. Přijel jsem zjistit, co poušť udělá s člověkem.
Po boku týmu Aleše Lopraise jsem během jeho dvacáté účasti projel 8 500 kilometrů krajinou, kde prach zalézá pod kůži a ticho má váhu. Nezajímal mě jen cíl. Zajímalo mě, co se děje mezi startem a dojezdem.
Posádky trucků? To je jiný svět. Několik tun železa letí přes duny a v kabině absolutní souhra. Řidič, navigátor, mechanik. Důvěra na milimetry. Tady se chyby neodpouští.
Motorkáři – sami proti trati i vlastní hlavě. Respekt.
Ženy za volanty – žádné výjimky, plnohodnotné bojovnice.
A pořadatelé – ti, co stojí v prachu, aby všechno fungovalo.
Fotil jsem závodníky, ale i místní lidi. Jejich portréty. Klid, hrdost a přirozenost v zemi, která Dakar přijala s obrovskou profesionalitou. Saúdská Arábie zvládla tenhle kolos s respektem k závodu i krajině.
Výstava ve Zlíně nejsou jen fotky. Jsou tam autentické artefakty, závodní vybavení i doprovodné vozidlo – technika, která drží celý tenhle svět pohromadě.
Tohle není show.
Tohle je Dakar.

