Hledání přímé zkušenosti a odpovědi na otázku: „Jde TO vyfotit?“ Zuzka vystudovala kartografii a geoinformatiku na MU v Brně, později Institut tvůrčí fotografie v Opavě. Tvorbě map se věnuje 22 let a tato profese ji zásadně ovlivnila ve vnímání dalšího typu technického obrazu, a to fotografie. S malým fotografickým souborem Nightswimming vstoupila do veřejného prostoru na zámeckém rybníku v Raduni, na trolejbusové zastávce Zahradnická ve Zlíně a na řece Ascha. Zlínská hvězdárna prezentovala její fotografickou poctu včelám. Energii svého pozorování uplatňuje dlouhodobě v dokumentaci dění na státním zámku Raduň, v záznamu putování podél Dunaje z Černého lesa k Černému moři a v prostoru Zeleného pásu a v domovském Zlíně. Zuzka představí pět mikropříběhů ze světa pozorovaného při chůzi po březích Dunaje: Mosty. Strach. Velká voda. O ženách a mužích a Vor.
Události
Rozhovor Petra Horkého s fotografem Radimem Kolibíkem, který po boku týmu Aleše Lopraise projel 8 500 kilometrů krajinou, kde prach zalézá pod kůži a ticho má váhu. Zajímalo ho hlavně, co se děje mezi startem a dojezdem. Fotil nejen závodníky, ale i místní lidi.
Tradiční hudební rozloučení s letošním festivalem v Parku Komenského.
Mimořádný počin propojuje tvorbu čtyř osobností českého výtvarného umění: Vladimíra Kopeckého, Jindřicha Štreita, Romana Hudziece a Jany Voldřichové. Výstava představuje výjimečný dialog malby, skla a dokumentární fotografie– čtyři různá umělecká pojetí. Impulsem k této kolektivní prezentaci byla loňská festivalová cena Kantuta, kterou získal fotograf a kurátor výstavy prof. Jindřich Štreit v roce 2025. Skleněné ceny vytvořila Jana Voldřichová, bývalá studentka prof. Vladimíra Kopeckého.
Při příležitosti 30. ročníku festivalu zapůjčilo do galerie k vystavení více jak deset držitelů své Kantuty!
Otevírací doba galerie:
středa – pátek 13:00 – 17:00
neděle 26.4. 13:00 – 17:00
Vstupné:
Plné vstupné: 70 Kč
Děti 6–15 let, studenti do 26 let: 50 Kč
Senioři od 60 let, držitelé Senior pasu: 50 Kč
Rodinné vstupné: 150 Kč (2 dospělí a 2 děti do 15 let)
Držitelé Rodinného pasu:135 Kč (2 dospělí a 2 děti do 15 let)
Školní skupiny: 40 Kč/žáka (pedagogický doprovod zdarma)
Vladimír Kopecký – malíř, sklářský výtvarník, legenda českého umění. Patří k nejvýraznějším osobnostem české moderní a současné tvorby. Jeho malířský projev se vyznačuje expresivitou, energií a barevnou eruptivitou. Výstava se koná symbolicky v den jeho 94. narozenin.
Jindřich Štreit – fotograf s hlubokým humanistickým poselstvím. Jedna z klíčových osobností evropské dokumentární fotografie, uvádí na výstavě fotografie zachycující Vladimíra Kopeckého v jeho domácím i pracovním prostředí, v jeho křehkosti i síle. Je zároveň kurátorem projektu a autorem knihy.
Roman Hudziec – malíř temných lesů a světelných meditací tvoří především na černý samet, do něhož vrství jemné světelné struktury krajiny a lesů. Jeho obrazy přinášejí hloubku, ticho a kontemplaci, která harmonicky vyvažuje Kopeckého barevné kompozice.
Jana Voldřichová – sklo jako poezie, hravost i fantazie. Vystavuje tavené objekty a skleněné artefakty, které propojují světlo, lyriku a dětskou imaginaci. Její práce symbolicky spojují oba malířské světy – Kopeckého eruptivní barevnost i Hudziecovu kontemplativní temnotu.
Mimořádný počin propojuje tvorbu čtyř osobností českého výtvarného umění: Vladimíra Kopeckého, Jindřicha Štreita, Romana Hudziece a Jany Voldřichové. Výstava představuje výjimečný dialog malby, skla a dokumentární fotografie– čtyři různá umělecká pojetí. Impulsem k této kolektivní prezentaci byla loňská festivalová cena Kantuta, kterou získal fotograf a kurátor výstavy prof. Jindřich Štreit v roce 2025. Skleněné ceny vytvořila Jana Voldřichová, bývalá studentka prof. Vladimíra Kopeckého.
Při příležitosti 30. ročníku festivalu zapůjčilo do galerie k vystavení více jak deset držitelů své Kantuty!
Vladimír Kopecký – malíř, sklářský výtvarník, legenda českého umění. Patří k nejvýraznějším osobnostem české moderní a současné tvorby. Jeho malířský projev se vyznačuje expresivitou, energií a barevnou eruptivitou. Výstava se koná symbolicky v den jeho 94. narozenin.
Jindřich Štreit – fotograf s hlubokým humanistickým poselstvím. Jedna z klíčových osobností evropské dokumentární fotografie, uvádí na výstavě fotografie zachycující Vladimíra Kopeckého v jeho domácím i pracovním prostředí, v jeho křehkosti i síle. Je zároveň kurátorem projektu a autorem knihy.
Roman Hudziec – malíř temných lesů a světelných meditací tvoří především na černý samet, do něhož vrství jemné světelné struktury krajiny a lesů. Jeho obrazy přinášejí hloubku, ticho a kontemplaci, která harmonicky vyvažuje Kopeckého barevné kompozice.
Jana Voldřichová – sklo jako poezie, hravost i fantazie. Vystavuje tavené objekty a skleněné artefakty, které propojují světlo, lyriku a dětskou imaginaci. Její práce symbolicky spojují oba malířské světy – Kopeckého eruptivní barevnost i Hudziecovu kontemplativní temnotu.
Jmenuju se Radim Kolibík.
Na Dakar 2026 jsem nepřijel závodit. Přijel jsem zjistit, co poušť udělá s člověkem.
Po boku týmu Aleše Lopraise jsem během jeho dvacáté účasti projel 8 500 kilometrů krajinou, kde prach zalézá pod kůži a ticho má váhu. Nezajímal mě jen cíl. Zajímalo mě, co se děje mezi startem a dojezdem.
Posádky trucků? To je jiný svět. Několik tun železa letí přes duny a v kabině absolutní souhra. Řidič, navigátor, mechanik. Důvěra na milimetry. Tady se chyby neodpouští.
Motorkáři – sami proti trati i vlastní hlavě. Respekt.
Ženy za volanty – žádné výjimky, plnohodnotné bojovnice.
A pořadatelé – ti, co stojí v prachu, aby všechno fungovalo.
Fotil jsem závodníky, ale i místní lidi. Jejich portréty. Klid, hrdost a přirozenost v zemi, která Dakar přijala s obrovskou profesionalitou. Saúdská Arábie zvládla tenhle kolos s respektem k závodu i krajině.
Výstava ve Zlíně nejsou jen fotky. Jsou tam autentické artefakty, závodní vybavení i doprovodné vozidlo – technika, která drží celý tenhle svět pohromadě.
Tohle není show.
Tohle je Dakar.
Rodák z Dolní Poustevny, který dnes žije v Plzni, je známým vrakovým potápěčem a cestovatelem. Jeho výpravy vedou zpravidla buď do velkých hlubin anebo do míst na naší planetě, kam se běžně turista nevypraví. Ať už je to amazonský deštný prales nebo africká džungle, rozsáhlé asijské stepi nebo poušť.
Jedna z jeho výprav vedla i do afrického Kamerunu, kde navštívil čtyři kmeny. Prvními z nich jsou Mbororo – hrdí tetovaní kočovníci ze Sahelu, druhými příslušníci animistického kmene Dowayo. V pohoří Vokre se setkáme s horským kmenem Dupa a v hlubokých pralesích na východě Kamerunu strávíme nějaký čas s původními obyvateli této oblasti – Pygmeji Baka. Návštěva v jednotlivých vesnicích a pohled na tradiční způsob života, obživy a lovu je tak trochu pohled do minulosti lidstva. Částečně si můžete udělat představu, jak se kdysi dávno lovila zvěř, ryby nebo třeba sbíral med lesních včel. Každý z navštívených kmenů má jiný životní styl, jinak se obléká, má různé kmenové tradice a hierarchii. I jejich příbytky se liší podle toho, jaký materiál je k dispozici a v jakých přírodních podmínkách kmen žije.
Přijďte se podívat a nechejte unést například pestrým oblečením i nezvyklým zdobením tváří Mbororů, zručností řemeslníků kmene Dowayo anebo bezprostředním veselím maličkých Pygmejů.
Rodák z Dolní Poustevny, který dnes žije v Plzni, je známým vrakovým potápěčem a cestovatelem. Jeho výpravy vedou zpravidla buď do velkých hlubin anebo do míst na naší planetě, kam se běžně turista nevypraví. Ať už je to amazonský deštný prales nebo africká džungle, rozsáhlé asijské stepi nebo poušť.
Jedna z jeho výprav vedla i do afrického Kamerunu, kde navštívil čtyři kmeny. Prvními z nich jsou Mbororo – hrdí tetovaní kočovníci ze Sahelu, druhými příslušníci animistického kmene Dowayo. V pohoří Vokre se setkáme s horským kmenem Dupa a v hlubokých pralesích na východě Kamerunu strávíme nějaký čas s původními obyvateli této oblasti – Pygmeji Baka. Návštěva v jednotlivých vesnicích a pohled na tradiční způsob života, obživy a lovu je tak trochu pohled do minulosti lidstva. Částečně si můžete udělat představu, jak se kdysi dávno lovila zvěř, ryby nebo třeba sbíral med lesních včel. Každý z navštívených kmenů má jiný životní styl, jinak se obléká, má různé kmenové tradice a hierarchii. I jejich příbytky se liší podle toho, jaký materiál je k dispozici a v jakých přírodních podmínkách kmen žije.
Přijďte se podívat a nechejte unést například pestrým oblečením i nezvyklým zdobením tváří Mbororů, zručností řemeslníků kmene Dowayo anebo bezprostředním veselím maličkých Pygmejů.